﻿Efezským.
5.
Jakožto milované děti tedy následujte Boží příklad 
a choďte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu na líbeznou vůni. 
Avšak smilstvo, veškerá nečistota a chtivost ať mezi vámi nejsou ani jmenovány, jak se sluší na svaté; 
ani nestoudnost, pošetilé řeči a vtipkování, což je nepatřičné, ale raději díkůčinění. 
Víte přece to, že žádný smilník ani nečistý nebo lakomý člověk (jenž je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království. 
Ať vás nikdo neklame prázdnými slovy, neboť kvůli těmto věcem přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. 
Nebuďte tedy jejich spoluúčastníky. 
Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste v Pánu světlem. Choďte jako děti světla, 
neboť ovoce Ducha spočívá ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě. 
Rozeznávejte, co je příjemné Pánu, 
a neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je usvědčujte. 
Vždyť o tom, co oni vskrytu dělají, je hanba i mluvit. 
Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno; všechno, co je zjevné, je přece světlo. 
Proto se říká: “Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!” 
Dbejte tedy pečlivě na to, jak máte chodit: ne jako nemoudří, ale jako moudří. 
Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. 
Proto nebuďte nerozumní, ale chápejte, co je Pánova vůle. 
Neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte naplňováni Duchem. 
Mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu. 
Vždycky za všechno děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista 
a poddávejte se jedni druhým v Boží bázni. 
Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. 
Vždyť muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve; a on je Spasitelem těla. 
Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky ve všem poddávají svým mužům. 
Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, 
aby ji posvětil, když ji očistil koupelí vody skrze slovo; 
aby ji postavil před sebou jako slavnou církev, nemající poskvrnu ani vrásku nebo cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. 
Tak jsou i muži povinni milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sám sebe. 
Nikdo nikdy přece neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako i Pán církev, 
neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. 
“Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo.” 
Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. 
Ať však také každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. Žena pak ať má svého manžela v úctě. 
