﻿Lukáš.
18.
Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nepolevovat. 
Řekl: “V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil. 
A v tom městě byla vdova. Ta k němu chodila a říkala: ‘Zjednej mi právo proti mému odpůrci.’ 
On ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‘Nebojím se sice Boha, a člověka si nevážím, 
ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby snad nakonec nepřišla a neztloukla mě.’” 
Pán tedy řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! 
A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet pomoci? 
Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?” 
Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství: 
“Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. 
Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 
Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...’ 
Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: ‘Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!’ 
Říkám vám, že tento muž odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” 
Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když to však uviděli učedníci, přísně je napomínali. 
Ježíš je ale zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 
Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.” 
Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” 
Ale Ježíš mu řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. 
Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.” 
A on řekl: “To všechno jsem dodržoval odmalička.” 
Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: “Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.” 
Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý. 
Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 
Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.” 
A ti, kdo to slyšeli, řekli: “Kdo tedy může být spasen?” 
On však řekl: “Co je u lidí nemožné, je možné u Boha.” 
Petr tedy řekl: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.” 
A on jim řekl: “Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království, 
aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.” 
Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: “Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. 
Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 
Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.” 
Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno. 
Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, že jeden slepec seděl u cesty a žebral. 
Když uslyšel procházející zástup, ptal se, co se to děje. 
Oznámili mu tedy, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 
A on zvolal: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 
Ti, kdo šli před Ježíšem, ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 
Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho: 
“Co chceš, abych pro tebe udělal?” On tedy řekl: “Pane, ať vidím!” 
Tehdy mu Ježíš řekl: “Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila.” 
A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal chválu Bohu. 
