﻿Lukáš.
15.
Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli. 
Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: “Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!” 
Pověděl jim tedy toto podobenství. Řekl: 
“Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 
A když ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 
a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.’ 
Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.” 
“A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenajde? 
A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.’ 
Říkám vám, že tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.” 
Tehdy řekl: “Jeden člověk měl dva syny, 
z nichž mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který mi patří.’ A tak jim rozdělil své jmění. 
Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. 
Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. 
Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. 
Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával ani to. 
Když však přišel k sobě, řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! 
Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! 
Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.’ 
A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. 
Ale syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.’ 
Otec však řekl svým služebníkům: ‘Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. 
A přiveďte to tučné tele a zabijte ho. Jezme a veselme se, 
neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.’ A začali se veselit. 
Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. 
Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 
A ten mu řekl: ‘Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.’ 
Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. 
On však otci odpověděl: ‘Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil jediný tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 
Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!’ 
A on mu řekl: ‘Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé. 
Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil; byl ztracen a je nalezen.’” 
